Evropská komise plánuje zrušit národní veto při rozšiřování EU
Podle uniklých návrhů, o kterých informuje portál Brussels Signal, plánuje Evropská komise zrušit požadavek jednomyslnosti ve většině fází přístupových jednání a vyřadit devět zemí ze sboru komisařů.
Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová má tuto strategii představit 6. října, ještě před summitem Evropské rady, který se koná 15. a 16. října. Návrh by představoval největší změnu vnitřního fungování EU za posledních několik desetiletí a nevyžadoval by změnu Lisabonské smlouvy. Dokumenty navrhují využít takzvané přechodné doložky, které umožňují trvale změnit pravidla hlasování z jednomyslného rozhodování na hlasování kvalifikovanou většinou. Komise uvádí, že riziko zablokování rozhodnutí by se s rostoucím počtem členů nevyhnutelně zvyšovalo.
Jednomyslnost by zůstala zachována pouze na samém začátku a na konci procesu ucházení se kandidátské země o členství. Mnoho mezistupňů, které zahrnují desítky samostatných jednomyslných hlasování, by se schvalovalo většinou. Hlasování kvalifikovanou většinou by se mělo vztahovat i na širší škálu politických oblastí, včetně sankcí, lidských práv, obrany, bezpečnosti a daňových úniků. Pro přijetí rozhodnutí by bylo potřeba 15 z 27 členských států představujících 65 procent obyvatelstva Unie, což přesouvá moc do rukou nejlidnatějších zemí.
Vládám, které se obávají ztráty práva veta, by byla nabídnuta „nouzová brzda“. Tu by stát mohl aktivovat, pokud by se domníval, že jsou ohroženy jeho „základní národní zájmy“. Zásadním problémem pro Brusel však zůstává fakt, že samotné zrušení jednomyslnosti vyžaduje jednomyslnost, což dává každé vládě možnost tento krok odmítnout.
Druhý návrh ruší záruku, že každý členský stát vyšle do Bruselu svého komisaře, a omezuje jejich počet na dvě třetiny členských států. Devět z nynějších 27 zemí by tak v daném okamžiku nemělo žádného zástupce, přičemž konkrétní státy Brusel nespecifikoval.
Balík je prezentován jako příprava na Unii s více než 30 členy, kde jsou k přistoupení nejblíže Černá Hora a Albánie, zatímco Ukrajina, Moldavsko a Severní Makedonie zaostávají. Cíl rozšíření do roku 2030 je spíše politický než právní, jelikož neexistuje smlouva, která by jej stanovovala.
Menší a suverenisticky orientované vlády, včetně Slovenska, roky argumentují, že jim právě jednomyslnost brání v tom, aby je přehlasovaly větší státy. Polsko již dříve vyloučilo přechod na hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a proti předchozím pokusům se spojilo přibližně devět států.
Předložený text má formu oznámení, které stanovuje strategický přístup, ale nemá žádnou právní sílu. Samotná rozhodnutí připadnou na Evropskou radu, kde mají rozhodující slovo vlády, od nichž se žádá vzdání se práva veta.