Lidé dorazili do Ameriky už před 30 tisíci lety, tvrdí vědci

Podle vědců lidé dorazili do Ameriky už před 30 tisíci lety. Archeologické nálezy v Mexiku a genetické analýzy původních obyvatel zpochybňují tradiční představu, podle níž kontinent osídlili nositelé cloviské kultury zhruba před 13 až 14 tisíci lety.

Po většinu 20. století panovala mezi archeology téměř shoda. Za první obyvatele Ameriky byli považováni nositelé takzvané cloviské kultury. Ti podle tehdejších představ dorazili přes pevninský most Beringie ze Sibiře přibližně před 13 až 14 tisíci lety. Tento model se stal součástí učebnic i populární literatury.

V posledních dvou desetiletích se však začaly objevovat nálezy, které tuto představu zpochybňují. Jedním z nejdiskutovanějších je výzkum v jeskyni Chiquihuite v severním Mexiku. Mezinárodní tým vedený archeologem Ciprianem Ardeleanem zde objevil tisíce kamenných artefaktů. Jejich stáří podle publikované studie může dosahovat až 26 500 let. Pokud se tyto závěry potvrdí, lidé byli ve středním Mexiku o více než deset tisíc let dříve, než se ještě donedávna předpokládalo.

Objev zveřejněný v časopise Nature okamžitě vyvolal živou odbornou diskusi. Část archeologů jej považuje za průlomový, jiní upozorňují, že samotné kamenné nástroje nemusí představovat jednoznačný důkaz trvalého lidského osídlení. Debata proto stále pokračuje a definitivní odpověď zatím neexistuje.

Do celé mozaiky přispívají také genetické výzkumy původních obyvatel Ameriky. Analýzy DNA ukazují, že historie osidlování kontinentu byla pravděpodobně mnohem složitější, než se dlouho předpokládalo. Vedle hlavní populace pocházející ze severovýchodní Asie objevili vědci u některých domorodých skupin v Amazonii genetické stopy připomínající dnešní obyvatele Austrálie a Papuy Nové Guineje. Tato dosud nevysvětlená příbuznost bývá označována jako Population Y.

Neznamená to však, že Australané nebo obyvatelé Indonésie přímo dopluli do Ameriky před 30 tisíci lety. Většina odborníků se domnívá, že jde spíše o pozůstatek velmi starých populací v Asii, z nichž se později oddělily různé migrační větve. Přesný původ této genetické stopy zůstává předmětem intenzivního výzkumu.

Stejně opatrně přistupují vědci také k hypotéze, že první lidé mohli putovat podél tichomořského pobřeží na jednoduchých plavidlech. Pobřežní migrační cesta je dnes považována za jednu z reálných možností. Důvodem je, že rozsáhlé ledovce tehdy znesnadňovaly průchod vnitrozemím Severní Ameriky. Přímé archeologické důkazy jsou však velmi vzácné. Velká část tehdejšího pobřeží totiž po skončení poslední doby ledové zmizela pod hladinou oceánu.

Právě proto dnes stále více badatelů připouští, že osidlování Ameriky nemuselo proběhnout jedinou migrační vlnou. Mohlo jít o dlouhý proces trvající tisíce let, během něhož různé skupiny lidí přicházely různými cestami a v odlišných obdobích.

Na druhé straně je třeba oddělovat vědecké poznatky od spekulací. Neexistují žádné spolehlivé důkazy, že lidé před 30 tisíci lety cestovali mezi Amerikou a Egyptem ani že by stavitelé linií v Nazce nebo andských památek byli přímými potomky záhadných oceánských civilizací. Takové teorie nejsou současnou archeologií přijímány.

Psali jsme: Melasová povodeň. Když Boston zaplavila sladká smrt.

Příběh prvních Američanů však zůstává jedním z nejdynamičtějších oborů současné archeologie. Každý nový objev může změnit dosavadní představy o tom, kdy a jak lidé osídlili poslední velký kontinent Země. Zdá se, že učebnice dějepisu budou muset ještě několikrát projít opravami.