Masakr Poláků začal ve 3 ráno: „Vyvraždit Lachy do sedmé generace“
Masakr polského obyvatelstva na Volyni, který začal 11. července 1943 ve 3 hodiny ráno, byl pečlivě připraven a proveden jednotkami UPA. Poláci byli vražděni sekerami, vidlemi, kosami a kladivy, uvádí server prvnizpravy.cz s odkazem na nczas.info.
Před zahájením masakrů se jednotky UPA ve Volodymyrském okrese soustředily v zawidowských lesích, konkrétně v oblastech Marysin, Dolinka Lachów, Żdżary, Litowieża a Grzybowica. Čtyři dny před operací se v ukrajinských vesnicích konaly schůze, na nichž bylo místní obyvatelstvo informováno o nutnosti vyvraždit všechny Poláky. Všichni Ukrajinci dostali úkol: „Vyvraždit Lachy do sedmé generace, včetně těch, kteří nemluví polsky.“
Výzkum profesora Władysława Filara naznačuje, že dva dny před masakrem začali Ukrajinci rozdávat letáky v polštině, v nichž Poláky vyzývali ke spojení s Ukrajinci v boji proti Němcům a Moskvanům. V rozhovorech Ukrajinci Poláky ujišťovali, aby se nebáli, protože jim nikdo neublíží.
Masakr začal ve 3 hodiny ráno 11. července 1943 z polské vesnice Gurów a zahrnoval Gurów Wielki, Gurów Mały, Wygranka, Żdżary, Zabłoćce, Sądowa, Nowiny, Zagaje, Poryck, Oleń, Romanachów, Gurów a Orzeszyn. Operace, kterou OUN zahájila v červenci 1943, měla za cíl vyhladit polské obyvatelstvo a měla genocidní povahu. Svědčí o tom mimo jiné směrnice územního velení UPA – „Piwnycz“, podepsaná „Klym Savur,“ alias Roman Dmytro Kłaczkiwski. Ten prohlásil: „Měli bychom provést velkou operaci k eliminaci polského živlu. S odchodem německých vojsk bychom měli využít této příznivé příležitosti k eliminaci veškeré mužské populace ve věku 16 až 60 let. (…) Tento boj nemůžeme prohrát a musíme za každou cenu oslabit polské síly. Lesní vesnice a vesnice ležící v blízkosti lesních masivů by měly zmizet z povrchu zemského.“
Jednotky UPA začaly tuto směrnici realizovat a vraždily nejen muže ve věku 16 až 60 let, ale i ženy, děti a starší osoby. „Rudyj“, neboli Jurij Stelmaszczuk, velitel Severozápadního vojenského okruhu „Turiv“, napsal „Rubanovi“: „Drúze Rubane! Tímto Vám oznamuji, že v červnu 1943 mi zástupce centrálního Provodu, velitel UPA „Piwnycz“ Klym Sawur, předal tajnou směrnici týkající se úplné, všeobecné, fyzické likvidace polského obyvatelstva. (…) K provedení této směrnice se prosím důkladně připravte na akci proti Polákům a tímto určuji odpovědné osoby: v oblastech řeky Bug – Kurinnoho Łysoho – pro následující oblasti: Turzysk, Ovadnov a Oździutycki.“
Jak byly směrnice velitele UPA „Piwnycha“ jeho podřízenými plněny, dokládá hlášení velitele tábora „Łysy“. V září 1943, na konci „letní akce“, hlásil vedení Organizace ukrajinských nacionalistů mimo jiné: „29. srpna 1943 jsem provedl akci v obcích Wola Ostrowiecka a Ostrówki v okrese Głównia. Vyhladil jsem všechny Poláky, od mladých po staré. Zapálil jsem všechny budovy a zabavil majetek a věci pro potřeby tábora.“ Celkem se tehdy staly obětí přes tisíc Poláků – většinou starších lidí, žen a dětí.
Kurinny „Łysy“ ve svých hlášeních nadřízeným informoval i o dalších zločinech spáchaných jeho táborem. Mimo jiné napsal: „Všichni obyvatelé okolních vesnic byli se sekerami a vidlemi nahnáni do vesnice Mosur. Zuchův oddíl jim vysvětlil, že pod vedením jeho ozbrojené jednotky půjdou do vesnice Ziemlica, aby se vypořádali s Poláky. Požadoval, aby byli nemilosrdní ke každému, koho ve vesnici najdou. V noci byla vesnice obklíčena a za úsvitu byli všichni obyvatelé shromážděni uprostřed vesnice. Starší lidé, děti a nemocní, kteří se nemohli samostatně pohybovat, byli na místě zabiti a vhozeni do studní. Těm, kteří byli nahnáni do středu, bylo nařízeno, aby si sami vykopali hroby, a poté je zabili údery sekerou do hlavy. Každý, kdo se pokusil o útěk, byl zastřelen zbraní. Všichni obyvatelé vesnice Ziemlica byli zlikvidováni, jejich majetek byl zabaven pro UPA a budovy byly vypáleny.“
Dalo by se uvést mnoho dalších podobných zpráv napsaných vrahy UPA. Prakticky každý zločin, který spáchali, je zdokumentován v Archivu Bezpečnostní služby Ukrajiny, která převzala archivy KGB, jež si během likvidace UPA budovala své archivní fondy. Tyto zdroje jsou více než dostatečné k tomu, aby se OUN a UPA klasifikovaly jako zločinecké organizace. Žijí také lidé, kteří si živě pamatují atmosféru, která v té době panovala na západní Ukrajině. Jednou ze svědků zločinů spáchaných ukrajinskými nacionalisty byla Janina Całko z Dolibyše.